Metoda Ludmily Mojžíšové je diagnosticko-léčebná metoda, která se používá při léčbě funkční ženské sterility. Přes mobilizaci žeber, páteře, a kostrče dochází k ovlivnění svalového napětí pánevního dna, které ovlivňuje vnitřní ženské orgány.
Spočívá v manuální terapii prováděné fyzioterapeutem a následně v pravidelném cvičení pacientky.
Tato metoda nachází své uplatnění také při řešení funkčních bolestí zad, hrudního koše, při bolestivé menstruaci, bolestí hlavy, apod.
Německý ortoped Rudolph Klapp pozoroval chůzi čtvernožců a zjistil, že lokomoce po čtyřech končetinách působí příznivě na páteř, že se u nich prakticky nevyskytují skoliózy. Proto svoje poznatky aplikoval do své terapeutické metody, která využívá právě polohy na čtyřech končetinách. Dochází tak k trojrozměrné mobilizaci páteře a ke korekci vadných zakřivení páteře.
Spirální dynamika byla vypracována v mezinárodní interdisciplinární spolupráci, jako trojdimenzionální koncept pohybové koordinace člověka. Koncept vychází z poznání šroubovice, jako základního strukturálního elementu pohybového aparátu člověka. Trup představuje dvojitou spirálu, což umožňuje spirálově-šroubovité pohyby těla. Je zde usilováno o poznání prostorových a časových sledů při optimální koordinaci pohybu a využití těchto poznání v každodenních pohybových aktivitách. Používá se při léčbě bolestí zad, vadného držení těla nebo po úrazech.
SMS je metoda na neurofyziologickém podkladě, kdy dochází k aktivaci zpětnovazebného kanálu pohybového aparátu. Využívá se u neurologických diagnóz, u ortopedických poruch, po úrazech, apod. Výstupem této metody je zlepšení stability segmentu. Metoda začíná aktivací malé nohy a dále se postupuje senzomotorickou řadou přes korigovaný stoj až po cvičení na balančních podložkách.
DNS je diagnosticko-terapeutický koncept založený na neurofyziologickém podkladě. Jeho zakladatelem je prof. PeadDr. Pavel Kolář, Ph.D. Vychází z poznatku, že žádný pohyb části těla se neděje izolovaně, tedy když zapojíme například prsní sval, vždy se zapojí i svaly stabilizační, kterými jsou například svaly zádové, břišní, bránice, atd. Tato funkce je automatická, ale může se během života změnit různými vlivy (jednostranné zatěžování, sedavá práce apod.). Jedinec si pak zafixuje nevhodné pohybové stereotypy v běžných denních činnostech a dochází k přetěžování pohybového aparátu. Posílením hlubokého stabilizačního systému (HSS) lze tuto stabilizační funkci obnovit a vrátit tak pohybový aparát do rovnováhy. Při cvičení se využívají polohy z ontogeneze.
Metoda J. Čápové neboli „Bazální posturální programy“ je terapeutický koncept založený na neurofyziologickém podkladě, který se opírá o poznatky z posturální ontogeneze. Důležitou součástí tohoto konceptu je vyrovnání svalového napětí a centrace klíčových kloubů. Při terapii dochází k zlepšení dechové mechaniky, k funkčnímu propojení horního a dolního trupu, což s sebou nese zlepšení stabilizace páteře. Využívá se u mnoha diagnóz, jako např. u funkčních poruch pohybového systému, bolestivé syndromy ramen a páteře, ale také u pacientů s postižením CNS, např. při lézi míšní.
Manuální techniky jsou prováděné fyzioterapeutem za účelem normalizace napětí měkkých tkání a uvolnění blokád kloubů. Zakladatelem manuální medicíny u nás je prof. Karel Lewit.
Lidské tělo je obklopeno měkkými tkáněmi (kůže, podkoží, fascie, svaly, šlachy, aj.). Při každém pohybu dochází k posunu těchto měkkých tkání vzájemně po sobě ve všech vrstvách, proto se musí spolu harmonicky a bez odporu pohybovat. Porucha této složité funkce se projeví odporem a snížením posunlivosti měkkých tkání. Tento odpor pak narušuje pohyb a fungování pohybové soustavy, způsobuje bolest a může se dále řetězit do dalších segmentů. Manuální zásah fyzioterapeuta může poruchu této funkce odstranit a obnovit tak posunlivost měkkých tkání.
Tato metoda je založená na neurofyziologickém podkladě. Jedná se o vzpěrné cviky vycházejících z vývojové kineziologie, které vedou k posílení oslabených svalových skupin, stabilizaci páteře a končetin.
Tato metoda je založena na neurofyziologickém podkladě. Metoda vychází z vývojové kineziologie (vývoj dítěte do 1 roku věku). Tlakem na spoušťové zóny a nastavením polohy dochází k aktivaci geneticky podmíněných pohybových vzorů (reflexní plazení, reflexní otáčení a napřimování). Tato metodika je užívána jak u dětí, tak dospělých.
Zdroje:
Kolář, P. et al. (2012). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén
Pavlů, D. (2003). Speciální fyzioterapeutické koncepty a metody. Brno: Akademické vydavatelství CERM, s. r. o.
Čápová, J. (2008). Terapeutický koncept Bazální programy a podprogramy. Ostrava: Repronis s. r. o.
Lewit, K. (2003). Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. Praha: Sdělovací technika, spol. s. r. o.
pojišťovny
